Alchymista

Vím, vím, že máš mnoho svých snů nesplněných

Nečekej, až zavřou se brány stojící na cestě k nim

Neboj se jejich stínů - budou tě učit jak pevně stát

Jestli máš sílu, odvahu, pojď - nechtěj se vzdát

Zapomeň, že jsi měl svý zvyky rád,

že měl jsi svý ovce a mohl's je hnát

kudys jen chtěl

Stačil jeden sen - a ty odcházíš pryč

- snaž se ho naplnit

A máš k sobě klíč, k třinácté komnatě,

která teď v temnotě spí

Přes poušť musel jsem jít

a její dech mým dechem se stal

Slyšel jsem ticho, co v pisku zpívá.

Do dlaní jsem si ho bral

Pak našel jsem svoji lásku a měl jsem pocit

že všechno už mám

Dala mi víru, že měl bych jít dál,

tak jsem šel za svým snem sám

Největší tma bývá před svítáním,

v modlitbě před Bohem hlavu skláním, ať vydržím

Kdo ví, kam zanese nás rozhodnutí,

štěstí nás provází při vyplutí

pak proud si nás odnáší a nikdo netuší kam

vím, vím, že měl veliký sen, který nedal mu spát

I vesmír se spojil, aby dosáhl cíle;

přesto musel se s životem prát

Teď vane východní vítr, z daleké pouště přináší vzkaz,

přináší slova: Kéž by ses vrátil,

vždyť bez tebe pozbyl svět krás

Víra v poklady vybledla časem a málo síly

jít za vlastním hlasem nám zbývá

Ptáš se mě, za co stojí vlastně žít,

co že máš děiat a co vlastně chtít?

Nejdřív ptej se sám sebe, dokud si sám neodpovíš