Klíč

Kruhy v lánech obilí, jejich ústa tiším, hlas

co si povídám, slyším přesýpat se čas

tam někde blízko mezi námi na mě myslíš dál.

to když nejsem sám, tak to abych se bál

že až se podívám ke hvězdám, nenajdu ráj

až naplním osud svůj, abych za ní i bránou šel já

ty dáváš mi sbohem, říkáš: "všechno je pryč

co chtěl jsi mi dát, k tomu špatný je klíč"

možná se sejdem u nebeských bran

vždyť láska je věčná, člověk nesmí být sám

provoněným bytem od parfému, který jsem znal

přes pokoj, který byl tvůj dětský ráj

bílou cestou do ráje už běžím, aby rozběhl se čas

který je v nás...

ty dáváš mi sbohem, říkáš: "všechno je pryč"...