Potměšilý host

Jsou čtyři ráno nebo víc

Jsem vzhůru

Koukám na měsíc anebo dolů do ulic

Kde lampy bloudí

Snad je to jedna z nočních můr

Co vidím to je soudní dvůr

A ten mě teď soudí

Soud rána to je nespavost

A notně potměšilý host

Je seriózní na výsost a tak mě teď soudí

Já ale kuráž posbírám

Řeknu

všechno popírám

Jen ať si mě soudí

Já se nepřiznám

Soudí tady mou nápadnou růž

Dnes mě soudí kdejaký náhodný muž

Že chci stále jen dávat i brát

Že mám v úmyslu žít jak se dá

V proudu dní míjejících

Občané přísedící

K tomu já se vám nikdy nepřiznám

Já se nepřiznám

Mí milí asi nevědí

Že slouží službu medvědí

Že v roli svědků povědí

Že mám ráda třeba

Růže

I to že ještě radši ještě spím

A ve snech často zabloudím k vůni mužské kůže

To mi nepomůže

Co napůl je chci docela

Chci vstát jak ptáci z popela

A dělat co se nedělá

A za to mě teď soudí

Chci v kádi světa hledat špunt

Když na huntě jsem poznám hunt

A v zlatě jeho kontrapunkt

Proto nezabloudím

Tak se nepřiznám

Soudí….

Ten soud mi říká

Už to vzdej

Jen na sebe se podívej

A za pravdu nám dej

že jsi pěknej ptáček

Jen pohleď na svou minulost

A pochop že v nás hárá zlost

Tak požádej nás o milost a začni s pláčem

Já koukám vzhůru na měsíc

A taky dolů do ulic

A sama sebe slyším říct

Nejsem z těch kdo loudí

Už nechte dalších průtahů

Jsem vinna v plném rozsahu

Hlasům co mě soudí

Já se přiznávám…