Uzenej večer

Ráno mě ženeš, jak vítr smetí

protahuješ stíny, který jak řeřichy rostou z hlíny

hladovej čas polyká hodiny

a ráno je pohltí

Tuhle kytaru jsem si taky jenom půjčil

ozývá se hluše a její doprovod lhostejně kluše

za chvíli umlkne a půjdu zas dál

a ráno mě pohltí

Je uzenej večer plnej rozpitejch světel

a málo stop v rozlitým sněhu

vrzání podrážek buší mi na spáncích

já stírám tvou rozlitou něhu

Ráno mě ženeš jak vítr smetí

odpoledne je svědomí na lžíci a peřina se chladí v lednici

strašně jsem ti chtěl dát mnohem víc

dřív než nás to pohltí

Je uzenej ...