Interpunkce

1. V čarovné říši interpunkce zlatý mír pochovávají,

čárka a tečka ze své funkce středníkům-trubcům spílají,

hned vytváří se ve mžiku svaz k potírání středníků.

2. Kdo uhýbá však z politiky, jsou, jako vždycky, otazníky,

kol středníků, jež hořce lkají, hned závorky se zavírají,

a nadto, takto lapeny, jsou u uvozovkách drženy.

3. A, šupky-hupky, mínus zde je a ze života odečte je,

v úžasu zří na nebožtíky zpět vrátivší se otazníky,

však běda, nová bitva tu je, pomlčka čárku atakuje.

R: Protne jí krk jak zabiják, takže ta hned a právě tak,

jak jeho k smrti ubili, co středník padne po chvíli.

4. Tiše teď nesou ke hřbitovu druh ten i onen k jejich rovu,

co zbylo z pomlk hroznou tíží, mlčky se v černém vzadu plíží,

vykřičník teď má nad hrobem, dvojtečka dělá mládenečka,

pak v obyčejném tvaru svém těžce jdou nazpět čárka, tečka.