Rosnička

Seděla rosnička na žebříku a bylo pěkný počasí,

zachtělo se jí koukat na svět, na horní příčku vlezla si,

já na to koukal s potěšením, neb rosničky si vždycky cením,

řek' jsem si tedy:"Bude pěkně, to můžu jíti ke svý slečně."

R: Krásnej je letní čas, když sluníčko svítí,

ptáčkové ševelí a seno voní,

tu chodím k svojí slečně, nosím jí kvítí,

když se mnou není, tak si zpívám o ní.

Byla letní neděle a mně bylo vesele,

oblík' jsem si nový kvádro, předtím samozřejmě prádlo,

pak sluníčko svítilo, a to rosničku čílilo,

v žáru bylo horko jí, tak si slezla doleji,

jak jsem to viděl, hrůzou jsem zbled',

radši jsem si k tomu hnedka sed',

šťoural jsem hůlkou do rosničky, ať už se pustí dolní příčky,

a povyleze kousek nahoru, postrkoval jsem tu potvoru,

rosnička byla jako klíště na dolní příčce přibitá,

tak jsem jí nabral na bičiště a vyhodil do žita.

R: Krásnej je letní čas...

Pán v rádiu hrdě hlásal: bude pěknej den,

řek' jsem si, že žába lhala, a šel klidně ven,

já a slečna chodili jsme hájem, květiny jsme do kytice trhali,

slepí k světu, nic jsme neviděli, že se bouřka každou chvíli přivalí,

díky tomu jen, že nejsme z cukru, přečkali jsme průtrž, která nastala,

slečna teďka chodí hájem s jiným, prý mě kvůli pitomosti nechala.

R: Krásnej je letní čas, když sluníčko svítí,

ptáčkové ševelí a seno voní,

teď hledám svoji žabku, prohlížím kvítí,

každýho zpovídám, zda neví vo ní.