Rybář kontra potkan

1. Rybář chytil rybu a byl tomu rád,

vtom však vylez' potkan z díry, začal mu ji žrát,

rybář, jak to uviděl, malou radost měl,

popad' kámen do ruky a k potkanovi děl:

R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys rybu mít,

to si musíš, milej hochu, taky ulovit,

já ti půjčím udici a chyť si na ni bělici,

bělice ti postačí, to je ryba vonačí."

2. Potkan zle se zasmál a žral rybu dál,

rybáře zlost popadla, po hlavě ho vzal,

jiný po tý ráně byl by v Pánu hned,

potkan se jen votřepal a po svým dál si ved':

R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys ji zas mít,

to si musíš, milej pane, jinou ulovit,

vem si svoji udici a chyť si na ni bělici,

bělice ti postačí, to je ryba vonačí."

*: Nevesele ale končívá, kdo na sebe jenom myslívá,

vona ta ryba byla otrávená, potkan po ní pad',

z toho plyne poučení: nelze cizí žrát.