Zmařený song o fialovém hrníčku

Původně chtěl jsem zpívat o fialovým hrníčku,

musel jsem ale zívat a zdržel jsem se chviličku,

když jsem se chystal začít, spatřil jsem, ó, běda,

/: po louce k sobě kvačit brtníka medvěda. :/

Medvěd byl barvy hnědé se skvrnou na bříšku,

tiše si vykračoval v huňatým kožíšku,

vzrůstu byl nevšedního, uši měl chlupatý,

/: zuby jak zašlou slávu, pracky jak lopaty. :/

A za ním čtyři muži klusali, na mně křičeli:

"Chyťte tu hnědou kůži, nebo nám zmizí do zelí."

Řek' jsem si:"Jsou to blázni, chytači medvědů,

/: já ale chytač nejsem, tudíž to nesvedu." :/

Medvěd je šelma lesní, já na život si potrpím,

i když mě zrovna nesní, srazí mě pracky mávnutím,

nad hrobem budou řečnit z lesního závodu,

/: normálně že je hodné zvíře, zde šlo o trapnou nehodu. :/

Pod stromem, kde jsem seděl, medvěd se zastavil,

pátravé na mně hleděl, zřejmě se unavil,

muži jej obstoupili, v žilách mi tuhla krev,

/: čekal jsem tuhý zápas, medvěda lítý řev. :/

Nejmohutnější z pánů, ten s páskou na oku,

po zádech dal mu ránu, řek':"Pojď domů, votroku,"

a medvěd místo řevu pokojně dal se vést,

/: když ze stromu jsem slezl, pryč byla moje čest. :/

*: Píseň jsem nedozpíval, zapomněl jsem rým, co mě napadl,

a hrnek, na nějž jsem se díval, jeden z těch pánů ukradl.