Nikdo nikoho nezna

Slunce na kůži ti kreslí obrazy které neznám

a já tu ležím jak padlý z války sloup

a dotýkám se obrazů zatím co ty spíš možná

jak pravidelně dýcháš chceš abych ti věřil

že dávno spíš a na nic nečekáš

že pro tebe tu nejsem že nejsi tady pro nic

už dávno

Jen si klidně utíkej krátkých snů je pár

ten kdo venku šel neměl ani zdání

že na křídlech ptáků se létat dá

a klidně v roji střel

že ráno je veliká neznámá

a takhle jsem to chtěl

a všechno mě pálí to všechno v hlavě mám

když odcházíš někam a já tu jsem

tak někdo měl dát víc

jen říkám si do těchto čtyřech stěn

že všechno nejde říct

že nikdo nikoho nezná nikdo nikoho nezná

Do popelníku padá nejen popel z cigaret

ty máš ten dar že růže se tam sypou

možná růže z našich hrobů když takhle budem žít

možná

do prázdna zapadnou ta bláznivá slova

jak jsem je říkal a neslyšel jsem nic

kdo tady bude stát aby mi připomněl

zítra