Nikde nemám dům

Mě je těžké psát,

já jsem jenom stín,

nechce se mi spát

a pořád odcházím.

Věřím dětským snům,

chtěl bych jimi žít,

nikde nemám dům,

před sluncem musím jít.

Když se cesty kříží,

nevím jak jít mám,

která k lidem míří

a která vede dál,

kéž by mě tou správnou vítr svál.

Nikde nemám dům,

jen se krajem sám toulám,

nikde nemám dům,

po cestách se dál loudám,

slunce v patách mám.

Mě je těžké mít,

já jsem jako hřích,

co stačí jednou vzít

a zbyde jenom smích.

Smíchů kryje tvář

a hřích je ten tam,

zmizí slunce zář,

jen já nevím kam.

Když se cesty kříží,

nevím jak jít mám,

která k lidem míří

a která vede dál,

kéž by mě tou správnou vítr svál.

Smíchů kryje tvář

a hřích je ten tam,

zmizí slunce zář,

jen já nevím kam.