Děti vyrostlý z bot

Máma žila jenom se mnou dvacet mejch let

a já až teď chápu, že jí uteklo to hned,

když děti odchází,

tak se všechno nějak zpřehází.

A neměla to lehký, často nebylo kde brát,

na nájem a školu, se vším musela se prát,

teď mi to dochází,

jiné dítě řekne "odcházím".

R: Všechny mámy jsou stejný v tom, že nechápou,

kam jdou děti vyrostlý z bot,

žádný cesty srovnaný už nejsou jim vhod,

právo na svý omyly si nikým nedaj brát,

raděj si spálí, než by přišly se ptát,

kam jdou děti vyrostlý z bot.

Mámin starej klavír, na něm na dečce slon,

když vybavím si dětství, k němu patřil i on,

léta mě provází,

možná proto mi nic neschází.

Byl se mnou, když jsem opouštěla rodnej práh,

a nebejt mě, tak by paty z domu nevytáh´,

a teď ho opráším,

půjde s tebou, štěstí přináší.

R: Všechny mámy...

A můžu jenom hádat, kolik jiných žen

zná důvěrně tu chvíli, děti řeknou "tak jdem",

když dívky odchází,

něco s sebou chce si každá vzít.

R. Všechny mámy jsou stejný v tom, že nechápou,

kam jdou děti vyrostlý z bot,

dlouho trvá, než si stoupnou na první schod,

právo na svý omyly si nikým nedaj brát,

raděj se spálí, než by přišly se ptát,

kam jdou děti vyrostlý z bot.