K těm vzdáleným horám

K těm vzdáleným horám, tam do skalních stěn,

když podzimní vítr jde po dláždění.

Posílám zprávu jak bojím se změn,

že ten co mě miloval, už tu není.

K těm vzdáleným horám, až na obzor leť,

ach ty můj smutku, když všechno's mi vzal.

Už v korunách stromů je zlato a měď,

tam na chvíli boháčem každý se stal.

V barvách jeřabin vítr tóny skládá,

čím se vyplatím z lásky, jenom hádám.

Až spadané listí tu pokryje zem,

snad poznám, že samota tak zlá není.

Možná, že se vším, už smířená jsem,

jen ze všeho nejtěžší, je odpouštění.

V barvách jeřabin vítr tóny skládá,

čím se vyplatím z lásky, jenom hádám.

Těm šedivým mrakům chci na nebi říct,

já vím, tíhu deště nést, snadné není.

A stejně si myslím, že není to nic,

to ze všeho nejtěžší, je odpouštění.