Náklaďák

Měl v ramenou, víc než se zdá

a v očích místa vzdálená,

jak noční stín svůj trajler hnal,

na plný plyn, stále dál a dál.

Znal míle dní a týdny mil,

stokrát s dálkou zápasil,

stokrát měl smrt blíž než cíl

a přesto jel, znovu vítězil.

Měl v rukou cit a pevný stisk,

musel mít ten svůj denní risk.

Měl, prostě, rád jako nebe pták

svůj řvoucí dům, šedý náklaďák.

Uměl se smát i vítr zmást,

z očí žár a úsvit krást,

chtěl se hnát a být jen tím,

čím chlap je rád,

když je pánem svým.

Snad řek mi víc, než dnes já vám,

když vez mě tmou až bůhví kam

a možná vím, proč létá pták,

proč muži řídí náklaďák.

Umím se smát i vítr zmást,

ze rtů dálek úsvit krást,

věčně žít své týdny mil

/: a v rukou mít láskou svou i cíl :/