Soudní obhajoba

Včera jsem měla zvláštní sen,

že v černejch šatech jsi před soudem stál

a byl obžalován,

že pro lásku svou, trestný čin jsi spáchal.

Svět otočil se vzhůru dnem,

když předstoupit jsi měl před plný sál

a soudce se smál, když ortel svůj,

kladívkem Ti vyklepával.

A jako ve snu slyším ten hlas,

když na Tvou obhajobu přišel konečně čas.

Lásko má, jsem žhář,

jsem i zloděj a lhář,

já vím, že byl jsem to já,

kdo srdce zapálil a vzal Ti co se dá.

Jenže víš lásko, přiznám se rád,

i když měl bych se kát,

že si trest odpykám

i galeje snad, když budu smět dál Tě mít rád.

A když jsi tmavou chodbou šel,

dav lidí který kolem postával,

Tě kamenoval svými pohledy

a hrozil pěstí zdviženou,

četou mužů obklopen

jako bídný svůdce žen,

jsi mi připadal a ruce spoutaný,

ruce za zády jsi měl

a jako ve snu slyším ten hlas,

když jsi do tmy zakřičel svoje přiznání zas.

Lásko má, jsem žhář,

jsem i zloděj a lhář,

já vím,že byl jsem to já,

kdo srdce zapálil a vzal Ti co se dá.

Jenže víš lásko, přiznám se rád,

i když měl bych se kát, že si trest si odpykám

i galeje snad, když budu smět dál Tě mít rád.

Lásko má, jsem žhář,

jsem i zloděj a lhář,

já vím, že byl jsem to já,

kdo srdce zapálil a vzal Ti co se dá.

Jenže víš lásko, přiznám se rád,

i když měl bych se kát,

že si trest odpykám, i galeje snad,

když budu smět dál Tě mít rád.