Vítám tě, lásko

Vítám Tě lásko, vítám Tě k nám,

rány se zhojí, když je já pofoukám,

chvíli si dlaně hřej o mou tvář,

až se v nás štěstí dvojí tmou spojí.

Vítám Tě zpátky poutníčku můj,

návrat je sladký, přitom těžký, můj i Tvůj.

Stín padlých stromů je součtem Tvých ztrát,

Ty vrátil ses domů a já věřím, že rád.

Nic neříkej, dívky to chápou,

že chlapci snů, rvou se a tápou,

vždyť já to znám.

Vrátil ses jiný, Tvůj příběh znám,

ten kdo Tě viní jak se zdá, jsi Ty sám,

chvíli si dlaně hřej o mou tvář,

nejdeš sám nocí temnou – jsi se mnou.

Vítám Tě zpátky poutníčku můj,

návrat je sladký, přitom těžký, můj i Tvůj.

Smír našich dlaní nás láskou chce hřát,

Ty vrátil ses za ní a já věřím, že rád

věřím, že rád.