Žena - dívka

Končívá knížka stránkou

a láska poznáním,

hříbátko se stává brankou

svítání, svítání.

Noční pláč dívku tvární

a ženskou tvář jí vytesá,

první bitvu prohranou

v hloubce schová,

jde jiná nová žít.

I když ví, že to sladké

tam na dně má svůj hořký tón,

dál žena - dívka trpí zmatkem,

kde je on, kde je on.

Žena dívku v sobě nosí

i s touhou bezbřehou,

za láskou jdou obě bosy,

za něhou s pevnou vírou.

Žena- dívka z modřin pádí,

krásní když stárne,

žena - dívka s léty

jako housle se zdá,

žena dívku v sobě nosí,

láskou jsou tvárné,

za láskou jdou obě bosy, za něhou,

naaaaa............

za láskou jdou obě bosy, za něhou,

za něhou, jdou za něhou.