Harmoniko hraj

Smutek na mě sáh

zní v bíločerných klávesách.

Dryák harmonik

mé lásce právě odzvonil.

Jsem jak vdovin šál,

co průvod plaček proplakal,

plísní dýchá zem,

já ptám se: Nejsem, nebo jsem?

Smutek na mě sáh,

zní v bíločerných klávesách.

Známý prstoklad,

co hrál si na mém těle rád.

Zmizel z klávesnic,

co zbývá? Téměř vůbec nic.

Smutná neděle,

a příští noci probdělé…

Harmoniko, hraj, dál jen,…

Rozkrájej můj rád a sen.

Harmoniko dál jen kvílej,

chvíle zlé spal.

Smutek na mě sáh,

zní v bíločerných klávesách,

dryák harmonik

mým pláčem stejně nepronik.

Voní vermutem

mé prázdno zvané zármutek.

Smutná neděle

a příští noci probdělé.

Harmoniko hraj dál jen!

Rozkrájej můj ráj a sen.

Harmoniko dál jen kvílej.

Chvíle zlé spal!

Harmoniko hraj dál jen.

Rozkrájej můj ráj a sen.

Harmoniko dál jen kvílej,

chvíle zlé spal.