Nárok na štěstí

Já nevěřím ti nic

A přitom všechno zároveň

Mám ráda bez hranic

No to je tedy úroveň

Ztrácím tvář a ztrácím soud

Už to nejsem já

S tím nejde, nejde hnout

Z mýho území k velký hrůze mý

Nechals mi jen úzkej kout

Byls najednou tak sám

Jak nahý kotě zbloudilý

A zavolal jsi k nám

To stálo tě moc úsilí

Dlouhej flám se nám pak stal

Nejen soucitnal

Ty zapíjel jsi žal

Jen se stále ptám

Proč ten dlouhej flám my táhnem dál

Já bláhová se spoutávám

Jen doufám, že jsi stejně závislý

Tví známí si to nemyslí

Já bláhová zas víru mám

I když jsme lidi s divnou pověstí

Snad máme nárok na štěstí

Já dávám ti svůj svět

A ty mi za to dáváš svůj

I s tíhou prošlých let

A trvajících závazků

Proč mám tě brát svou zátěží

Proč táhnu já, vždyť nejsem trojspřeží

Proč mi, což já vím

Na tobě s tím vším, tak záleží

Já bláhová se spoutávám

Jsme náhle oba stejně závislí

Prej nám to vůbec nemyslí

Já bláhová zas naivní dětskou víru mám

I když si vezem náklad bolesti

Snad přece máme nárok na štěstí

Snad přece máme taky nárok na štěstí