Tisíc stran formátu A1

1. Tenkrát bydlel v podnájmu, a byl celkem bez zájmu,

čemu říkáme žít v pohodlí.

Na kytaru lacinou, hrál mi hajdy, hajdy hou,

pokoj bez záclon a bez židlí.

Měl jedny starší džíny a smál se bez příčiny jak posedlý.

2. Líbil se mi tak jak žil, že po slávě netoužil,

uměl krásně hrát a vyprávjet.

Pramen vlasů do čela a já víc už nechtěla,

v jeho pokoji byl celý svět.

Pár židlí stůl a knížky, na římsu okna z výšky jen vrabčák slét.

R: V pokoji, dlaň krát dva kroky, jeden den nám trval roky

hajdy hou, hajdy hou, hajdy hou.

A se spoustou vykřičníků, psala jsem si do deníku

/:hajdy hou, hajdy hou, hajdy hou.:/

3. Když jsem deník dopsala, tak tím pádem přestala

naše láska za všech největší.

Měl mít ještě tisíc stran, někde leží zahrabán

a mne vážně už nic netěší.

Nač ale plýtvat slovy, začnu psát deník nový co nejdelší.

R: V pokoji... hou.