Krysař 13. Agnes a krysař

Stůj ty, co jen skrýváš tvář, tvůj hlas tě prozradí,

ty zajal's mou duši a srdce mi buší, když stojíš v pozadí.

Nejsi z tamtěch zástupů mužů spadlých z nebe,

co vždycky mě chtěli a jen nevěděli, že čekám na tebe, na tebe.

Ty víš sama proč odcházím, proč skrývám svoji tvář,

jsem totiž nic, ne jsem možná víc než nic, jsem krysař.

Jdi domů a zapomeň a někdy se šťastně vdej,

moc divnej je svět, tak jdi pryč a hned, na mě nečekej.

I kdyby's šel do pekla, já půjdu za tebou.

Ty nevíš, co říkáš.

Proč se mě zříkáš, vždyť dávám ti duši svou.

Má náruč zabíjí.

Smrt je má ...

Vášeň opíjí ...

Ztracená ...

Toho jsem se bál ...

Příbuzná ...

A tak se proklínám, že jsem tu zůstaval,

když jsem tě uviděl.

Klín můj si vem ...

Zmizet jsem hned měl.

Kdy odejdem ...

Až skončím práci svou ...

Áááááá ...

Připrav se na cestu trnitou dalekou.

Až bouře nás zasnoubí, budem oba prokletí,

za svědka blesk, už nepoznáš stesk ve věčným obětí.

Až skončím své dílo buď připravena.

Přijdeš si pro mě?

Přijdu pro tebe.