Krysař 20. Dechovka

Myslím si, že krysař ji má moc rád.

Ti dva se raději neměli znát.

Neměl pryč odcházet, bude mi scházet, měl jsem ho tak ňák rád.

To se zase vytáhli.

Ostrovani milý.

I krysaře natáhli.

To dělaj každou chvíli.

Myslím, že to přehnali a ďábla vyvolali, na jeho duši sáhli.

My ponesem riziko.

S nima jako vždycky.

Nám hodí to na triko.

To je nelogický, vždyť za to nemůžem.

Flétna ublíží všem, snad to zas ve zdraví přežijem.

Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj,

náhody národy klidně vylidní,

nejvíc platí, ten kdo hrb schejbá

než se voda zas uklidní.

Kéž by se tak krysař chtěl někde ztratit.

Něco mi říká, že spíš chce se vrátit.

Zkáza je blízká, už slyším jak píská.

Životy chce naše zhatit.

Ježišmarja.

Vždyť je to vlastně pak jedno co bude,

tetička zubatá chytí tě všude.

Já nechci teď odejít na onen svět.

Tam je klid. Stejně jen prach z tebe zbude.

Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj,

náhody národy klidně vylidní,

nejvíc platí, ten kdo hrb schejbá

než se voda zas uklidní.

Buď zdráv Štěpáne, a i tobě přeju zdraví, ženo rybářova,

proč bych se měl takhle mstít, rybáři, co vyhýbá se hřích,

vrátil jsem se jenom rozloučit a jen strach vám vidím na očích,

asi jsem přece jenom ňáká stvůra,

každý ustrnul, když ve dveřích jsem stál,

a když ze sna budí moje noční můra, snad abych radši nešel dál.