Dracula 17. Schůzka v zahradě

Lorraine Nemohla jsem dospat, vzbouzela se

stokrát.

Teď už vím, jak chutnáš, noci probdělá.

Kdosi vklouz mi do snů, o spánek mě

okrad,

to se přeci hostům jen tak nedělá.

Teď se nebe modrá. Snad se mé dny změní.

Strasti k vodě pouštím s šedou Anglií.

Říkal, že se sejdem. Proč tu ještě není?

Co se neodpouští? Co se promíjí?

Sluha Račte mě, prosím, vyslechnout.

Omlouvám nerad svého pána,

musel však odjet časně zrána.

Nechal tu pro vás zatím skvost...

Lorraine S tím ať jde k čertu! Mám jich dost!

Sluha Vám sklouzlo jen tak ze rtů,

že pán by měl jít k čertu,

vím, řekla jste to v žertu,

leč s peklem není špás.

Na jeho existenci

se shodli zasvěcenci.

Jsme malí, krátcí, tencí,

když zmocňuje se nás.

Jak noční bouře zuří

a hnou se hnáty muří..

Tak straší na cimbuří!

Lorraine Huá!! Strach strašně ráda mám!

Sluha Jsou ovšem chvíle jisté,

kdy i my - spiritisté,

řvem: Démoni, už zmizte!

Lorraine Já česnek radím Vám!

Sluha Jak smělí jste vy mladší!

List obrátíme radši.

Pán omlouvat se ráčí,

že pláchnul jako kluk.

Lorraine Co počít s pánem hradním?

Buď mu nic neusnadním,

či smiluji se nad ním.

Tak přijímám ten šmuk!

Ó, náhrdelník! A pravý!

S tou útěchou mě zdraví

motýl - oko paví!

Sluha Motýla

vám kníže spolu s dárkem posílá.

Hle, pozornůstka dvojitá!

Tu žena zřídka odmítá,

jak vím.

Lorraine S motýlem

snad kníže nevyved mě aprílem,

ta naděj, k níž se utíkám,

však může zmizet bůhvíkam

jak dým.

Sluha Netajím, že bych rád

vám, kněžno, sloužil do stáří.

Lorraine Čísi vstup, čísi vpád

mi přines náhle pocit předjaří.

Na chvíli

i já si připnu křídla motýlí

a zavolám, že odlétám

až ke hvězdám a kometám...

Snad smím.

Snad smím.