Šípkové Růženky

Za tenkou nevěstince zdí

příběh nepohádkový se odvíjí.

Až do rána, se oddává

okamžikům prázdnejch vzdechů,

utkaná antická Siréna z bájných mýtů.

Ukolébána rytmem mdlým

postupně uvadá, zžírá ji stín

z mastných zrcadel, cárů prostěradel,

ve starejch žlutejch mapách na zdech,

z obrazů, všech těch pohledů bez citů.

Pojď ruku mi dej.

Už začíná děj,

blíží se tvůj part.

Zas figura tvá

oněmělá

lásku nebeskou

má dál předstírat.

REF: Za svou páchnoucí robotu,

Růženek dřímotu odsouzená.

Za každou lásku prodanou, koruna odměnou

je trnová.

Příběh znáš, víš jak končí

(u dveří)

Polibek na rty stačí

(zachránci nestojí)