Poutník

1. Šel pouští starý poutník, měl jeskyň slov - svůj dům,

a jak kráčel, slůvka sbíral a pravdou utřel stůl,

byl všude, ale žádný neznal jeho tvář,

a každý, kdo o něm mluvil, vypadal jak lhář.

Ami Emi

R: Pravda a lež, on znal ten rozdíl snad jako jediný,

Ami Emi

když v podvečer svůj příběh vyprávěl

o suchém chlebu šťastných lidí,

o prázdném džbánu, co se stydí

za ty, jimž víno donášel až k ústům.

2. I u nás jednou spával, sám tomu nevěřím,

a všem okolo prý dával a smál se u dveří,

snad dodnes stařec chodí, má hodně nebo nic,

a všechny za nos vodí, když ukazuje líc.

R:

3. Vítr dávno v poušti zavál řetěz stop, co on vryl,

šedou tvář stín zakrýval a k suchému chlebu víno pil ...