Samotář

1. Každý ráno chodí sám, cestu společnou s ním mám,

jenom matně vnímá ruch těch všedních dní,

v očích nosí dálky cest, jimi nechává se vést,

chodí tiše, jako když o něčem sní.

R: V pátek vlak mu zahouká, kytaru z pouzdra vysouká,

po vagónu zpěv zní při dunění kol,

když vlak náhle zastaví, mysl dálce nastaví,

odhodlán jít třeba na severní pól.

2. Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,

boty starý šlapou prachem lesních cest,

osada ho uvítá, když už šerem prosvítá

první hvězda, která dělá nocím křest.

R:

3. Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,

celý den jak dítě dovede si hrát,

když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,

v neděli už zase na cestu se dá.

R:

4. Každý ráno chodí sám, cestu společnou s ním mám,

dnes už vím, o čem tak asi pořád sní ...