Toulavý boty

1. Každý den dál a dál, vprostřed cesty jako král

chodil tulák, boty starý na nohou,

ať byl déšť, nebo mráz,

chodil po těch cestách zas,

cílem byl mu obzor střetlý s oblohou.

R: Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy,

a když hrál a zpíval, hlas byl slyšet na několik mil,

když byl s námi, jen se smál, se mnou si na tuláka hrál,

já bych dal, co mám, za vrácení těch chvil.

2. V jeden krásný letní čas přijít domů měl k nám zas,

avšak celé léto nikdo nepřišel,

a pak pošťák přijel k nám,

černý dopis předal nám,

a v něm bylo psáno: já rád jsem vás měl.

R:

3. Máma s pláčem řekla mi: už nepřijde za námi,

byl to otec tvůj a hodně rád tě měl,

od tý doby touhu mám

po horách se toulat sám,

boty toulavý jak táta mít bych chtěl.

R: