Zahrada

1. Lidská zášť mi někdy připomíná plevel

který na svou žádost začal kde chtěl růst

A hned vyrazil u růží

Fmi

a každodenní přítomností

zajistil jim nekřesťanský půst

2. Kdosi pod zahradní zídkou tiše zpívá

o tom jak si lidé štěstí závidí

a snad proto růže vadnou

černý závoj přikrývá jim

kdysi sněhobílé okvětví

Dmi G

*: Jsem jak zahradník, co nevěří svým očím

jenom smutně přihlíží

v jeho zahradě byl spáchán těžký

Ami

zločin na růžích

R: Dej mi lásku svou

a zůstaň tady se mnou než se probudím

já kolem jdoucím lidem nevěřím

a ve snu od nich žádám příměří.

3. Když každý večer padá soumrak na zem

jako věrné páže vedle usedám,

pryč od starosti věků,

od záště i lidských zmetků

tíkám až kamsi ke hvězdám

4. Za mléčnou dráhou posledních pár růží

položím na velký bílý vůz,

snad odveze je někam,

kde plevel zášti neposlouchá

slova, která vítr bere z úst

R.

R2: Nejsem nad vodou

když otrávený motýl ztratil svoji tvář

s nostalgií slétl na polštář

s černých růží v černých zahradách