Zimní pozdravy

1. Zase přilétají vrány a padá první sníh,

kdesi u nebezké brány já slyším větru smích,

šedý mráz svým mečem květiny zkosil,

Gmi Hmi

jeho hlas už všechna jezera zasklil,

krajinou zní kopyt dunění,

to Martin na koni po roce přijel k nám.

2. Pod zpola zataženým nebem se tíseň rozlévá

a pole zapadané sněhem své vrásky ukrývá,

kousek dál jsem stála do setmění,

večer zněl stříbrným zvoněním,

to jen vítr na rampouchy hrál,

v mé duši zanechal zimní pozdravy.

R: Vrány letí krajinou jako posel krutých časů,

jako stádo, které pastýř opustil,

saně s bílou královnou zvolna ničí tichou krásu,

kterou malíř podzim nakreslil,

komu z nás se v těchto chvílích ztrácí hlas

a kdo tančí po bílých parketách,

komu štěstí říká "pane", i kdo patříš mezi zvané,

do každého vchází zimní čas.

3. Do sněhu někdo napsal zprávu, odkud šel a kam,

dlaně schovám do rukávu a tiše postrádám

ptačí smích, který led by rozehřál,

v očích mých svět by hned pookřál,

zatím v dálce se stmívá horizont

a noční Orion mi z nebe zamává.

R: + do každého vchází zimní čas.

*: Zase přilétají vrány a padá první sníh ...