Vzpomínky

Za sebou zas jeden den

myslím že práce až nad hlavu mám

Tak toužím si vydechnout jen

stejně už děti své nezajímám

Zajdu si na správný místo

sedí tam vždy pár kamarádů

Při víně k pravdě je blízko

v tom někdo sedá si za náš stůl

Člověče to pravda není

nevím už kolik to může být let

Čas každému tvář hodně změní

tak jak mění se stále náš svět

R: Nemusíš nic říkat

Nač máme si lhát

Na všechno krásné

můžem zavzpomínat

Vždyť je o co stát

Ptáš se mě proč tady sedím

Znáš to dnes za prací musíš se hnout

Ale proč naše město já nevím

proč ten náš zakouřenej kout

Kde velké plány jsme měli

stejně jak všichni co chtěj dál a výš

Možná že zbytečně smělí

dokud nezkusíš neuvěříš

Většina těch našich plánů

zmizela navždy jak pěna z piv

Ale to že dnes sedím tu s tebou

to je pro mě osmej světa div