Lyrics Prago Union

Prago Union

Dezilu(izmy)

Okap je pořád děravej, na karbid mi kape,

vrátil jsem se z Číny domů a rozvalil na kanape.

A zase, ne, už ani možná,

ta nálada je divná,

situace bezvýchodná

Až jednou tu rukavici zvednou,

asi si přijdou podvedení,

ale leda sami sebou,

z místa se stejně nehnou,

vždycky přijdou s výmluvou proč to nejde.

ref. (2x)

Je to pád lidskejch hodnot, izmy,

když teče do bot zmizni,

já zůstanu, protože vím, že když budu jako jiný, tak nic nezměnim, jestli vůbec.

Další tělo někde umírá,

a před nim se otvírá horizont,

a zavírá se dřív, než ho spatříš.

Štěstí je vědět, kam patříš.

Přibíjet se na kříž není nic novýho,

zrovna tak ale když vlastníš milion, nebo sto,

jedinou výhrou zůstane to, že máme jeden druhýho.

Občas někoho ztratíš a nejseš s to odporu třeba malýho.

Vylejvám víno za všechny, co znali Aliho,

a to víno má barvu jako krev, barvu dne všedního,

Už nechci ho,

nechci poslouchat kecy, luštit čínský znaky.

V dětství vyprávěj mi pohádky a teď to dělaj taky,

krása je prej pomíjivá, ale zrůdnost věčná.

Život se nezavděčí, ale smrt je vděčná,

a tak volám o pomoc, ale dovolám se věštci,

ten mi ale umí říct jenom to, co vědět nechci.

Jestli tu jsme každej sám za sebe,

tak ať to nechaj na mně.

Volám do nebe, protože peklo je vždycky hned vedle

ref. (2x)

Je to pád lidskejch hodnot, izmy,

když teče do bot zmizni,

já zůstanu, protože vím, že když budu jako jiný, tak nic nezměnim, jestli vůbec.

Jsem sám sebou, sám sobě jistotou,

a to se divím, když se něco posere.

Mluvěj na mě lidi, je to snad česky?

Všichni jsou tak in, ale já ty izmy nechci.

Mluvit k věci, který sami rozuměj,

ty co za nás mluvěj bohužel neuměj.

Náš názor, hej, koho sere?!

Polykáme hlínu a šlapeme na nebe.

Prej že jsem furt moc mladej na takový stavy,

tak ať ale nekecaj díru do mý hlavy.

Chtěj tahat za provázky, dělat z nás šašky,

poslali mě do školy a lili do mě sračky,

Je to pád lidskejch hodnot,

od dob, kdy šlo o nitro, ne o tělo,

pro lásku se vraždilo, pryč je toho, Othello.

Materiální vize. Fyzická, ne psychická strana dneska dělá člověka.

Svět se zbláznil, všechen cit za svýho nitra vyprázdnil,

já jsem přišel, abych vrátil lásku psychice,

abych znova zúrodnil lidskýho citu vinice -

Izmy.