Kata-Strofy

Může mi někdo konečně vysvětlit, jak tomu mám šéfovat

Když nepřemluvim vlastní mozek pro mě pracovat

Je to tak, hrát sám se sebou šachy, to chce odvahu

Neni to tak easy vízy bejt imrvére na tahu

Přijdu si jak Bubka

Stojim na jedný ruce na konci dlouhý tyče

Už hezkejch pár let - no hezkejch...

S vrtulí v prdeli a prstem v nose

A je to pořád dokola, jede si to po svym

A mym jedinym štestim je Aspirin

A fakt že ještě pořád nesmířim se s tim

Nikdy jsem nechodil daleko, abych se zmastil

Šmelil jsem slasti, až jsem jednoho dne zjistil

Že mám takový okno, že už neni nikdo, kdo by ho zasklil

...což by vysvětlovalo i ten průvan

Nejlíp bych udělal vyskočit z něj a utýct tak svojim můrám

Jenže kdo ví, zmizet z týhle pařby je jako skákat bungee

Tak dlouho jsi na vážkách, až skončíš na práškách

Můj život na kousky jsou samý Kata strofy

Zato už jsou ale vážně profi

Pochyb není nikdy dost

Sázím samý boty, přesto nejdu nikdy domů bos (2x)

Když jsem teda tolik nemožnej, jakto že jsem?

Dvacet čtyři / sedm na nože s fakírem

Čtu z každý svojí chyby jako z knihy

A to víš, že to není dvakrát supr čtení

Tak je mi nádherně, nebo je mi šoufl?

Je víc takovejch témat, do kterejch bych si sotva troufl

Moje svíčka ubejvá a já jsem jeden tisíc dva

A přitom ani jeden neni já

Řikali, že mám naslouchat svýmu srdci

A tak jsem jedno velký UFO

Mám dlouhatánskejch seznam věcí, který tu chci stihnout

Který z nich maj hlavu patu a kterejm se mám vyhnout?

Začal jsem toho tolik, že už pomalu neni ani kam plivnout

Studnice poznání se tváří bezedně

Ve srovnání s tim ale vydává svůj obsah zevně nezjevně

I teď jako bych mluvil o mně beze mě

Chci bejt volnej jako pták a přitom už se pár dekád marně sbírám ze země

Můj život na kousky jsou samý Kata strofy

Zato už jsou ale vážně profi

Pochyb není nikdy dost

Sázím samý boty, přesto nejdu nikdy domů bos

Svět by měl vědět, že se z něho neposeru, mám totiž jeho školu

Občas to máme jako ty dva na semaforu, neschopný zářit spolu

Ne, nejsem workoholik, chodim k doktorovi teprv, když to bolí

V sobě mám budík, kterej mě začne pokaždý v poslední chvíli budit

Denně utíkám z pekla, už dávno je to rutina, ne depka

V momentě, kdy by se i pepka klepla

Se klidně zastavim a vrátim se si připálit špeka (jakto?)

Čert ví proč, no tak ať si to pro mě za mě nechá pro sebe (protože)

Za nic neručim, dělám, co umim, a ostatní se doučim

Hlavně že neničim

Snažim se tvořit, i když neni čim

Každopádně vim, že poslední slovo má vždycky čin

Stojí mi za to stát si za svym a stojim vůbec o to

Sundat si růžový brejle jenom proto

Abych si moh jít v klidu vysrat voko?

Pravda je nevýslovná, přítomnost nemístná

Ne každá minulost je dobrá, ale budoucnost neni zlá

A skutečnost je jako tahle pecka

Trochu dlouhá a navíc chybí pointa

...sakra, kam jsem jí jenom...?

(Hledej, šmudlo)