Nekronika

Vyzved jsem šaty z čistírny a taky boty ještě tančily

Z dálky ke mně dolehly ozvěny včerejší noci

Znova slyšel jsem svý kroky, jak se odrážejí od stěny

V liduprázdným městě, v bezejmenný ulici

Vzduch voněl deštěm a mě se zmocnily myšlenky

Tam na opačným konci než boty se zhmotnily v tělo, který spojilo to temno, co ve vzpomínce zelo

A já tam byl najednou znova, najednou jako by ožilo včera a dneska vůbec nebylo, divný jo

Dneska ráno se totiž něco změnilo

Když se zvedla tma, na dlažbě v průchodu mezi loužema něco ležet zůstalo - co je to?

Když vidím něco ležet, neznamená, že to hned zvednu

Když je to ale mobil a zvoní, tak to vezmu

Tím spíš, když je můj, asi mě shání parta, někde jsem je ztratil

Šli mi volat tágo, když jsem ještě platil

A než jsem ven vylízt stačil, najednou sirény, modrý světla a chlap v červeným mě do průchodu vtlačil

Křik, panika, gesta, ruch velkoměsta - ne, že by mě strašil

Jen teď úplně nevím, kde jsem, natož abych tušil, kudy k našim

Takže asi radši zpět k právě teď a mobilu, co furt na zemi zvoní

Vrčí, poskakuje jako vlk, než zaútočí

A jako už tolikrát sotva po něm vztáhnu ruku - kurva, baterie vybitá, nekronika

Poslední dobou je nejvyšší čas, pomalu to spěchá, brzo bude pozdě

Poslední dobou je nejvyšší čas, každej má ho hodně málo

Poslední dobou je nejvyšší čas, brzo bude pozdě, nic nezůstane jak je

Poslední dobou je nejvyšší čas, žádná budoucnost nikdy netrvala věčně

Ptáci, světlo a to je zhruba všechno

A já furt trčím venku a všechno se to se mnou točí jako kafe v hrnku

Mít čím, tak partě brnknu, ale foun je dead

První spoluobčané začínají se sluncem vycházet

A tak hledám pomoc u nich, ale každej z nich mě mine, aniž by třeba jen pohled zved

Propad jsem snad nedopatřením na jinej svět?

A nebo je mě po probdělý noci lepší nevidět?

To bude tím, třeba to ze mě smyje paní v čistírně

A tak vcházím dovnitř, sundávám oblek a boty jakbysmet

A jen tak v trenkách hledám flek, abych si sed

A taky něco, co bych si zatím čet

A hele, na stole vidím ležet dnešní Včerejší svět

Prst na ret, otáčím stránku čerstvýho plátku z protějšího stánku

Politiku skáču a zrovna tak i válku, páč nemám chuť

Snažím se nepodlehnout spánku

Po očku sleduju pračku, nespěchám, a tak se začtu

Jako když luštím křížovku, co nemá tajenku

Moje ruka jen tak mimoděk nalistovala černou kroniku

Vtom spatřím pradlenu

Pokládá moje věci na stůl jako věnce

A já přistih jsem se, že jsem svoje vlastní publikum

Poslední dobou je nejvyšší čas, pomalu to spěchá, brzo bude pozdě

Poslední dobou je nejvyšší čas, každej má ho hodně málo

Poslední dobou je nejvyšší čas, brzo bude pozdě, nic nezůstane jak je

Poslední dobou je nejvyšší čas, žádná budoucnost nikdy netrvala věčně

Ztratil jsem slova, beztak není co dodat

Nevím, jen čumím, páč čumím sám na sebe z novin

Nerozumím, je mi divně jinak

Chci si zavolat, ale svět je nedostupnej

Něco mi říká Hej, tak už si to přiznej!

Radši bych se teď štíp, ale nejsem hmotnej

Jsem mimo děj a mimo to.. a mimo to jsem mrtvej

Zírám na svý bezvládný tělo v obleku, leží na pultu

Pradlena jen mlčky přikyvuje a pod nos mi strká účtenku

Ale já už vím, že to není žádná pradlena a že ani já nejsem tu

Včera v noci jsem to byl já, co zůstalo ležet v průchodu mezi loužema

To kvůli mně ta sanitka budila deštivou Prahu

Jenom ty kroky odrážející se od stěny patřily mejm vrahům

A proto tu teď stojím v němým úžasu

V ruce žmoulám účtenku a doufám, že za svůj čas tam venku jsem toho stačil dost, abych i tuhletu poslední sekyru splatil