Habaděj

Habaděj, habaděj, to já mívám nejraděj,

chodit světem bez hlavy,

to mě vždycky pobaví.

Nebaví mě samota,

jdu tam je to klokota,

berum rozum do hrsti a hned ho z hrsti vypustím.

A někdy mívám za lubem, že se stanu holubem,

a polétám si elce pelce do pekelce nad dubem.

Habaděj, habaděj, to já mívám nejraděj,

ať si nikdo nemyslí, že si zpívám nesmysly.

Já si zpívám v každý době,

proti smutku proti zlobě,

aby nikdy nevyschly, tyhle krásný výmysly.

A někdy mívám za lubem, že se stanu holubem,

a polétám si elce pelce do pekelce nad dubem. 2x

Habaděj, habaděj.