Magdalena

Pár prapodivných kopanců

ti život uštědřil

tvuj cit osudem zmarněný

se s děckou touhou slil

a úsměv lehce napoví,

že nikdo nikdy

neni si jistej

Magdaleno písek v očích máš

mraky lidí jdou dál a dál

často neví kam

lásku samotou si zaklínáš

Jen výtr v poušti je stálejší

než touha tvá

já znal jednoho básníka

to divnej pavouk byl

ten pořád koukal do piva

a nikdy nedopil

ten chlápek věděl,

proto tam seděl,

že nikdo nikdy

neni si jistej

Magdaléno světlo v očích máš

mraky lidí spěchaj dál a dál

nech je ať si jdou

lásku samotnou si zaklínáš

Je jen tvou věcí zda odpustíš

jen tvou

Magdaléno světlo v očích máš

mraky lidí spěchaj dál a dál

nech je ať si jdou

lásku samotou si zaklínáš

Do piva spadlo mi cigáro

a já

nejsem si jistej