Nádraží

A toho dne kdy oči krasopisně přimhouří bude má

Zatím ale civí a chce pít trochu vína jí dáam

To ona schovala se do písně před bouří kdežto já

vám povím, že ona je to o čem se zdává,

tomu kdo jde spát, no docela sám

To víno, co jí liju do sklenice je bílý dá se pít

a tím pádem píseň na vlnách její tóny se zní

kdo myslí, že skončí, velice se mýlí, bude znít

dál a dál, tak dlouho dokud budem tu státi

na tom nádraží, kde daří se snům

To víno, co jí liju do sklenice je bílý dá se pít

a tím pádem píseň na vlnách její tóny se zní

kdo myslí, že skončí, velice se mýlí, bude žít

dál a dál, tak dlouho dokud budem tu stát

jé, na tom nádraží, kde daří se snům