V září

V září mne nehledej prší a svět je zlej

zazvoním možná u dveří pozvu se dál

v září mne nemiluj couvej a nebo stůj

býval tu pokoj s ložnicí po tmě ses bál

to jsem já kdo ti nevěří za oknem právě hoří Řím

v zrcadlech zůstal matnej dech v něm písmen pár

to jsem já kdo ti nevěří není mír je jen příměří

ozvěna chůze na schodech iluze spár

v září mne nechtěj mít před bouří bývá klid

odplouvám mořem koberců a řekou snů

v září mne neprobuď snídat už nemám chuť

snídám jen ticho sametů a z tváří sůl

to jsem já kdo ti nevěří stačí jen fouknout do peří

v zrcadlech zůstal matnej dech v něm písmen pár

to jsem já kdo ti nevěří zazvoním možná u dveří

ozvěna chůze na schodech iluze spár