Hrnek

Ami Emi

1. Pršelo a vůbec byl takovej divnej den,

Ami Emi

i to nebe pláče, že jsi pryč,

kdo mně bude říkat, že jsem to já,

kdo mě bude hladit, když spadnu níž.

2. Za oknem si zpívaj' ptáci, i když zima je už,

na ulicích občas zůstane sníh,

všechno ztrácí barvu, když se začne stýskat,

čas jako naschvál stojí, všechno je jak dlouhej vzlyk.

R: Sedět, chodit nebo stát, prostě být,

bez tebe se nedá snít ani žít.

3. Pršelo a vůbec byl takovej divnej den,

rozbil jsem si hrnek, co mám rád,

už abych tě viděl nebo aspoň zahlíd' jen,

vždyť já občas přestávám mít hlad.

R: