Píseň o jablku

Léto, když zpívá

o svatbách jabloní,

strom plod už skrývá,

domovem zavoní.

Bubínek mládí z prohraných her,

zní mi dál kdesi v zahradách,

když slunce zapadá,

v srdci mi zabuší

a tma je jak tér,

lepí se na duši,

nedá mi spát.

Prý osud dříme

ve zlatých parménách,

jak málo víme,

jablůňko zelená,

o dnech, co přijdou vzít si náš čas,

krájí plod ruka matčina,

vše znovu začíná,

něco však pomine,

zůstal mi vzkaz,

jadérko jediné,

na dlani mám.

Léto, když zpívá

o svatbách jabloní,

strom plod už skrývá,

domovem zavoní.

Bubínek mládí z prohraných her,

zní mi dál kdesi v zahradách,

když slunce zapadá,

v srdci mi zabuší

a tma je jak tér,

lepí se na duši,

nedá mi spát.