Výkřik v Proxima Centauri

Mám zámek z křišťálů

s harémy hvězd.

Dívám se ze sálů,

do prázdných cest.

Výšek se ptám,

proč nejdou ke mně blíž,

číhám v kráterech pouští

na svou modrou laň,

která jméno má Naděje,

utekla v dál,

vesmírné galeje, jsem váš král.

Má loď je mrtvý pták,

zlomený šíp,

stříbrný sarkofág,

vzdálený slib.

Chvíli jen smím

mít svůj hlas a svou tvář

Dám své jadérko hlíně

a strom bude kvést.

I v té jediné jabloni život jde dál,

až zde první plod zavoní,

oheň vzplál.

Kde jsi jen země má,

syn hledá dům.

Touláš se vzdálená

prosbám i snům.

Vzdálená

a já jsem sám, tak sám.