Země 2555

Vzdálených

světů hlas,

z radarů

volá nás,

volá nás,

sluncí stín,

Ikarův

já jsem syn

Lithiových sluncí zář,

města v hloubkách zakletá.

Marně hledáš ptačí tvář

na stříbrných raketách.

Matko má,

stárneš nám,

tvůj syn vzlét

ke hvězdám,

ke hvězdám

sestrám tvým

tisíc let

vzdáleným.

Září nebe z neónů,

výtah stoupá na Měsíc.

Prázdné věže bez zvonů,

kde jsou hnízda holubí.

Sám každý sám,

musí nést kámen do vrchů, kde svítá.

Sám každý sám,

hvězdu svou ráno do dlaní si chytá.

Sám každý sám,

sám každý sám.

Sám každý sám,

musí nést kámen do vrchů, kde svítá.

Sám každý sám,

hvězdu svou ráno do dlaní si chytá.

Sám každý sám,

sám každý sám.

Vzdálených

světů hlas,

z radarů

volá nás,

volá nás,

sluncí stín,

Ikarův

já jsem syn

Dvaadvacet století

řekám zpíval stařec mráz.

Hříchy prvních početí,

hříchy Kainů žijí v nás.

Sám každý sám,

musí nést kámen do vrchů, kde svítá.

Sám každý sám,

hvězdu svou ráno do dlaní si chytá.

Sám každý sám,

sám každý sám.