Nad hladinou luna
Stojí převysoko
Vůkol stíny, běda!
Běda, zas to oko!
Nikde stání, klidu
Kam jen noha vkročí
Všade jen ty velké
Vytřeštěné oči
Snad i tehdy až mi
Zajde žítí klamné
Skulinou mé rakve
Budou zírat na mne!
