Fontána krve

zdá se mi, že má krev

jde vlna za vlnou

v rytmickém úpění

vždy jedna za druhou

poslouchám její puls

to stálé ševelení

hmatám však nadarmo

kde najít poranění

hrkotá po městě

jak stružka zahradou

z kamenů dláždění

ostrůvky náhle jsou

žíznivým bytostem

nabízí utěšení

a všude přírodu

mi na červeno mění

často jsem

chtěl být chvíli obluzen

i v lásce hledal jsem

jen spánek, jenom sen

však láska jehly má

aby mě poranily

aby z mé krve

ty kruté sestry pily