Osamělý muž

měl dávno svý dluhy sečtený, když to poprvé stál

velkej chlap a snad dítě štěstěny, nikdy nepochopil

že platit má co si objednal

že vždycky v prázdnym sále hrál

že příliš dlouho vybíral

a nikdy nečekal

měl hůl a znal každý nádraží, asi na všech už stál

dnes, místo úsměvu ve tváři, vrásky, jak by se ptal

kde je ten vlak, co dřív ho bral

kam zmizel bar, co ho zavíral

co je to s ním, že nejde dál

proč nikdy nečekal

měl dávno svý dluhy sečtený, teď mu nezbývá čas

soud sčítá svíčky a hodiny, pak si pozve i nás

co povím já, co povíš ty

co řeknou dámy stoletý

co dlužil vám, co zaplatil

a kdo mu všechno odpustí

možná, že měl v srdci těžkej žal

snad před něčím utíkal

možná, že teď ještě spěchá dál

nebo si jen tak hrál