Ozvěny

komu patří ty ozvěny smíchu?

v starých domech nás probouzejí,

probouzejí nás ze snů a zvyků,

na věky v nás doznívají.

komu patří ty ozvěny smíchu,

smíchu těl a hlubokých ran?

smíchu vášně a zpocených hříchů,

smíchu blázna co žil nepoznán.

komu patří ty ozvěny pláče?

na náměstí i na kolejích?

hledačů i toho, kdo našel,

pláče smutných a spokojených.

komu patří ty ozvěny pláče?

pláče rukou a vlasů a žen,

pláče smutného tajemství hráče,

pláče koček a zbořených stěn?

ref.: hledají nás a probouzejí,

někdy bolí, když objímají,

proklínají a pak se smějí,

smějí se nám.

komu patří ty ozvěny lásky,

lásky stromů a spálených knih,

lásky dětí vína i strastí,

lásky otců i opuštěných.

komu patří ty ozvěny lásky,

lásky koní a generálů,

lásky žhavé i milostné masky,

lásky psů a krotitelů,

ref.: hledají nás a probouzejí,

někdy bolí když objímají,

proklínají a pak se smějí,

smějí se nám.