Prozatím

klečím tu sám

ruce prázdný mám

a v nich ještě cítím dotyk tvůj

tebe volá Pán

ale já tu zůstávám

a prosím: Otče nyní při nás stůj

čas dětství čas zrání

hrdost víc přijmout brání

víc pýcha nedovolí dát

tak prozatím

se loučím ale sním

o tom, že to není napořád

stojím tu sám

srdce v dlaních mám

a do paměti ukládám tvou tvář

překročila´s práh

mě zanecháváš v tmách

tobě cestu prosvětluje zář

konec smutků, bolestí

ty už stojíš na rozscestí

a vydáváš se blaženosti vstříc

tak prozatím

se loučím, ale s tím

že dopovím, co nestih jsem ti říct

né náhodou

tě drží nad vodou

víra když ti síla dochází

navždy ji máš

když srdce otvíráš

lásce která shůry pochází

zatímco mě se ztrácíš

k těm naproti se vracíš

na břehu vidíš všechny stát

tak prozatím

se loučím, ale vím

že jednou spolu budem se zas smát