Tiše nesu kost

Po městě jde fáma, že se ze mě podivín stal

že je v tom ta dáma, od který prej raději dál

Rádio hlásí zprávy a na dně zbyl jenom lok

já v lesku starý slávy udělám taneční krok

Stříbro, zlato, auta, hrací skříně

k míse z plyše tiše nesu kost

zívne dlouze, mhouří oči líně

když mě stiskne víc, nemám dost

Vysátý jak citrón probouzím se, ještě je tma

dřív, než přijde jitro, tiše šeptám to, co se má

krupier hlásí: Zéro! A smete z rukávu vlas

V hlavě mám trochu šero, v tichu se nalomí hlas

Stříbro, zlato, auta, hrací skříně

k míse z plyše tiše nesu kost

zívne dlouze, mhouří oči líně

když mě stiskne víc, nemám dost

Ještě pořád hádám: z toho mraku nebude lít

odkrývám si záda, dírou v stropě netopýr vlít´

Rádio hlásí zprávy a na dně zbyl jenom lok

já v lesku starý slávy udělám taneční krok

Stříbro, zlato, auta, hrací skříně

k míse z plyše tiše nesu kost

zívne dlouze, mhouří oči líně

když mě stiskne víc, prosím: Dost!