Grétka

Jako by byl konec století

dívky v bílých šatech

čekají, až vzdušné polibky odletí

a přistanou mládencům na rtech

Marie, Milada, Helena, Grétka

všechny rukou si oči cloní

mládenci kouří laciná retka

jako ti, co odjeli vloni

A kde jsou, a kde jsou, a kde jsou

postávaj u trati milenky, ženy a matky

odnesou to odesou, odnesou

ať už se jim vrátěj, nebo nevrátěj zpátky

Pláč přehluší zvuk vojenských kapel

fotka ukrytá až na dně v ranci

kdo by myslel na to, že dost možná zkape

jsme hrdinové, jsme branci

Kdo by myslel na to, že pro čela naše

jsou už kulky někde lité

teď, když vyhrávají marše

za čepicí bílej kvítek

A kde jsou, a kde jsou, a kde jsou

vlaky odvážej milence, muže a syny

odnesou to, odnesou, odnesou

jestli se vrátěj, tak už navždycky jiný

Marie, Milada, Helena, Grétka

bledé, jak v prsa by je bodli

kéž se ještě někdy se svým milým setkám

tiše se modlí

Kadeř vlasů na památku

ovázaná stužkou barvy duhy

slyším šeptat matku

kéž se vrátí domů aspoň každý druhý

A kde jsou a kde jsou a kde jsou

vlaky odvážej milence, muže a syny…