Jeannine

Ten práh dubový

jsem přešel

když holub na tvé střeše

pírko upustil

pírko prachového peří

dotklo se tvých kadeří

a přistálo ti u pusy

Dýchlas, pírko

vzlétlo k nebi

tam kde jsem s tebou nebyl

a bez tebe nechci být

možná, kdybych tenkrát

věděl

kam lidská touha vede

nechtěl bych ani žít

Jeannine, Jeannine,

Jeannine

žárlím, žárlím, žárlím....

Ten práh dubový už zteřel

stejně jako dveře

do komůrky tvé

možná vzal ho stejný

plamen

jenž oděv sňal

z tvých ramen

když se k nebi zved

Jeannine...

Plamen, který zved

se k nebi

až tam, kde Bůh sedí

a kde s ním svatí dlí

k nebi, ku andělským

chórům

kde budeme spolu

a kde nám bude líp

Jeannine...

Jeannine, dis-moi

que tu m'aimes

l'amour c'est une chaîne

quand je t'attends

Jeannine, je t'attends

je t'attends