O polednách

Strach přicházívá za nocí

kdy vprostřed jsem nejsladších snů

zlehka mě stiskne na bocích

jako by osudu nit snul

a pak mě dloubne do žeber

ach, jeho ne, ach neber

strach přicházívá za noc

zlehka mě tiskne na bocích

Strach přicházívá s rozbřeskem

jak bájní věštci odvěcí

jako by dřív než před třeskem

pevně vstoupil do věcí

já odzbrojena nahotou

lapám naděj nad hmotou

strach přicházívá s rozbřeskem

jako by byl už před třeskem

Strach přichází o polednách

za největšího veselí

jako by žnec jda polem mách

kosou jen tak, ať jde se líp

a krev ve mně ustydne

a hrůza mluví ústy dne

strach přichází o polednách

jako by žnec jen kosou mách

Strach přicházívá v podvečer

do srdce v těle člověka

něžně mu lůžko povleče

slabosti mysli dočeká

ale já s ním se pobiju

co mě nezabí, to přežiju

už se tě, strachu, nelekám

sama si lůžko povlékám