Panna Orleánská

Jsem poslední rytíř a ve zbroji z papíru

jsem sama a malá a tenká

rukojeť svírám svého rapíru

a můj cíl je ten tam

Kolem mne není jediného družiníka

který by mi podal kyrysu

po kolena stojím v ostružiní, kam

sklání se nebe v tyrkysu

Možná jsem řekla, že dnes nemusíš se mnou

jenže teď volám Tě z celého hrdla

ať Tvoje meče přetnou pečeť sedmou

ať to nemusí být má ruka léty ztvrdlá

Chci vidět zalesknout se pod Tvou korouhví

meče a vojska Tvého přilbice

ale prázdný je obzor okrouhlý

nepřicházejí Tvé tři lvice

Jsem poslední rytíř v papírové zbroji

a čekám, že otevřou se nebesa

jenomže tentokrát opravdu se bojím

že každý svůj úděl nese sám

Proč se bojím klesnout pod tou tíží

vždyť rytíře vždy pasují v kleče

až po té, co zbraně s přesilou skříží

po líté bitvě a mečem